Homeopatie

aeskulap Homeopatie je léčebná metoda vyvinutá německým lékařem S. Hahnemannem (1755-1843) na základě jeho experimentů s ředěnými léky. Těžištěm své práce byl Hahnemann na počátku spíše chemikem a usiloval vyvinout léčebný prostředek, který by měl minimální nežádoucí účinky. (Léky té doby byly mnohdy velmi drastické a podávaly se v masívních dávkách.) Pokoušel se tedy zjemnit působení léků pomocí práce s ředěnými roztoky. Efekt zkoušel hlavně na sobě, pak i na dobrovolnících, a zjistil, že nějaký účinek měly i roztoky naředěné do velmi vysokého stupně. Přelomové byly jeho testy s kúrou chininovníku, kdy se předávkoval a několik dnů měl potíže charakteristické pro malárii - nemoc léčenou chininem. Na základě této zkušenosti a četných dalších experimentů došel k formulaci hlavního zákona homeopatie, který se zjednodušeně uvádí jako “podobné se léčí podobným” (similia similibus curentur).

Homeopatie, toto úžasné dědictví přírody a usilovné práce celé řady lékařů - homeopatů, se nám nabízí jako jedna z možností jak pečovat o své zdraví a jak v sobě probouzet potlačené ozdravné procesy, které jsou ukryty v každém z nás.

homeopatieHomeopatie je lékařská metoda, která užívá zákona podobnosti, tedy poznatku, že látka, která je schopna vyvolávat nějaký příznak - nemoc, má schopnost tento příznak také léčit. Každý z homeopatických léků stimuluje přirozený mechanismus organismu a usměrňuje jeho často uchýlené reakce (jako např. alergie či potlačenou imunitu). Princip homeopatické léčby byl znám již před tisíciletími. Už řecký lékař Hippokrates používal ve 4. století před n.l. léky s podobnými účinky k léčbě nemocí. Za zakladatele homeopatie je považován německý lékař Samuel Hahnemann (1755 - 1843).

Při homeopatické léčbě není snahou potlačovat nějaký příznak, ale povzbudit vlastní sebeobranné mechanismy nemocného tak, aby příznak (tedy nemoc) vymizel přirozenou cestou. Tento způsob pochopitelně vyžaduje na jedné straně vysoce erudovaný a zodpovědný přístup lékaře, který zná limity homeopatie, a jakmile je překročena možnost aktivovat vlastní sebeobranné pochody v organismu pacienta, zvolí odlišný způsob terapie (např. předepsání antibiotik). Na druhé straně však vyžaduje aktivní přístup nemocného pacienta založený na převzetí spoluzodpovědnosti za své zdraví, na pozorování svých vlastních reakcí v průběhu léčby. Homeopatie je terapie individuální. Respektuje to, co je v každé bytosti jedinečné. I proto je nezbytná dokonalá spolupráce pacienta a lékaře. Cílem homeopatické léčby není odstranění bolesti nebo zmenšení výtoku či sražení horečky jako u klasického léku i když toto vše homeopatie samozřejmě provádí. Dosažitelným cílem jehomeopatika a homeopatie úplné vyléčení nemoci tak, aby byla zcela odstraněna a pacient už nepotřeboval žádnou další léčbu, žádný další příjem léků, ať klasických nebo homeopatických.

homeopatieVýchozími surovinami pro výrobu homeopatických léků jsou rostliny, živočichové nebo jejich produkty, a látky minerálního původu. Lék se z nich připravuje většinou alkoholovou macerací a následným opakovaným ředěním a dynamizováním, neboli důkladným mechanickým protřepáváním roztoku. Aktivní látka zředěná do výsledné koncentrace se naváže na nosič, kterým je nejčastěji granule z laktosy a sacharosy. Obsah cukru je natolik zanedbatelný, že nemůže ohrozit ani diabetika. Působení homeopatika je nechemické, proto nehrozí vedlejší účinky známé u klasických léků. Homeopatický lék lze předepsat dospělým, dětem i kojencům, mnohdy ani těhotenství není překážkou. Ba právě naopak celou řadu problémů spojených s těhotenstvím, porodem, šestinedělím a kojením je možno odstranit nebo zmírnit homeopatickými léky bez vedlejších účinků.

homeopatie Při používání homeopatických léků musí být dodrženy následující zásady. Homeopatické léky se užívají dle rady lékaře - homeopata, berou se vždy nejméně čtvrt hodiny před jídlem. Globule nebo granule se nechají zvolna rozpustit pod jazykem. V okamžiku užívání homeopatika je nevhodné požívat kávu, alkohol, tabák, různé aromatické látky a menthol v jakékoliv podobě (mátový čaj, žvýkačky, bonbony). U chronických onemocnění, kterými pacienti trpí měsíce či roky, je potřeba trpělivosti. Nemoc nemůže zmizet za několik dnů, ale homeopatická léčba směřuje k opravdovému vyléčení a ne k pouhému momentálnímu vymizení nějakých dílčích potíží. Z tohoto důvodu bývá i pomalejší.

Homeopatie umožňuje odstranit velké množství potíží, které lidi každodenně trápí, ať už se jedná např. o celoroční alergické rýmy či projevy stresu nebo nervozity. Homeopatika lze použít nejen k léčbě, ale i k prevenci a pole k jejich použití je velmi rozsáhlé. Tam, kde je již tak závažný chorobný proces a nelze klasický lék vysadit, lze homeopatií alespoň zmírnit zátěž způsobenou vedlejšími účinky klasických léků a zlepšit tak kvalitu života pacienta.

Na závěr lze říci, že na homeopatii můžeme pohlížet jako na ekologickou léčbu pro náš organismus. Z podstaty homeopatie vyplývá i její preventivní působení. Dává do chodu ozdravné procesy člověka, hluboko v nás lidech zakódované, mnohdy však potlačené. Tyto ozdravné procesy musí být v případě homeopatické léčby ještě akce schopné. Proto homeopatie nemá možnosti bez hranic, ale zmírněním vedlejších účinků může přispět i ke zkvalitnění léčby klasickými léky a tak zlepšit stav pacienta. A to jak po stránce fyzické tak i psychické, neboť tyto dvě kvality homeopatie neodděluje.